Being the Wanderer

Travel the World

Putování Střední Asií (1. díl) – balíme a začínáme

Přípravy na naši dlouhou asijskou cestu trvaly na jedné straně vlastně roky, na straně druhé jsme se ale vůbec nechystali 🙂

Myšlenky a návrhy zněly krásně od plánu vyrazit vlastním autem, přes krátkou úvahu o kolech či motorkách jsme se zase vrátili k variantě s krosnou a místní dopravou. Další kapitolou pak bylo přemýšlení a spekulovaní nad výstupy na hory po cestě – jde hlavně o poznávání nebo vlastně spíš sportovní výkon? 

Jak pak plynul čas, a uběhly asi 2 roky, během kterých se na tuto cestu nenašel čas, bylo jasno, jak to pojmout. 

Zvolili jsme si nakonec místní dopravu a mix poznání a sportovního výkonu… 

Naše plánovaná trasa pak začínala v tureckém Vanu a vedla přes Írán, Turkmenistán, Uzbekistán a Tádžikistán do Kyrgyzstánu, ze kterého jsme se plánovali vracet. U toho ideálně stihnout kopce jako Ararat či Damavand, užít si krásu měst staré Persie a k tomu snad nahlédnout do života místních obyvatel. 

Skutečnou podobu výletu jsme však nechávali otevřenou, protože jsme neměli nejmenší tušení, kam nás nohy donesou a jak rychle nám půjdou přesuny. 

Přípravy pak nebyly žádný zázrak, nejdelší byl snad proces vyřízení víz do Íránu (kvůli přechodu po zemi) a Turkmenistánu, kde má sólo cestovatel šanci tak s transitním vízem. 

Ostatní přípravy se moc nelišily od jiných cest. Zabaleno bylo za jeden večer a snad jen poshánět ultra-light jídlo a nasušit víc masa. 

21. června pak bylo jen na čase hodit 17 kg krosnu na záda a vyrazit na letiště, kde jsme se konečně všichni parťáci na první část cesty Asií konečně potkali. 

Ano, pro někoho to může znít děsivě při představě vyrazit na dlouhé týdny s úplně cizím člověkem, ale když je skupina aspoň trošku namíchaná, je větší jistota, že se vše v pohodě vstřebá. 

Už se jen modlit, aby nám zavazadla se všemi věcmi úspěšně dorazila do Turecka, a naše asijské dobrodružství na příštích 6 týdnů může začít. 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2021 Being the Wanderer

Theme by Anders Norén