Being the Wanderer

Travel the World

Putování Asií (6.díl) – zasloužený relax u Kaspického moře

Den 9. 29.6

Po snídani sejdeme od chaty do vesnice Polour, kde doplníme zásoby, vyměníme peníze a čekáme na autobus směr Amol a kaspické moře. 

Čekáme u silnice a klasicky se s námi dávají do řeči místní. Někdy je to na dvě věty, jindy je to na půl dne. Tentokrát nás odchytil učitel angličtiny, který shání po celé vesnici červenou popisku. Celkem mě mrzelo že žádnou nemám. U povídání projedou první dva busy jako by si nás nevšimly I když nás mává celkem pět, 3 zastaví úplně v pohodě na 4 proude silnici, aby nás naložil. 

Cesta do Amolu je celkem dlouhá a v buse sedíme asi 3 hodiny, když nás na kraji města vysadí… naše chyba neptali jsme se kam až jede, možná by jel naším směrem do malého městečka na břehu Kaspického moře – Mahmudabadu.

Takhle si tam musíme dojet taxíkem. 

Za 30 minut jsme na pláži v Mahmudabadu a musíme již jen najít jídlo a hotel a pak už hurá do vody. Po několika dnech v horách je místní vedro a vlhko dost velký šok. 

Hledáme tak především ubytování a po 3 pokusech nacházíme velmi hezký hotel asi 200 metrů od pláže. Během nastěhování za námi dojde i sám majitel, který s námi tráví asi 30 minut, jak vykládáním, tak odpovídáním na naše praktické dotazy. 

Zajistili jsme si tak jízdenky na další den nočním busem do Esfahanu, řidiče na dopoledne který nás proveze po okolí a zjistili jsme kde vyměníme další peníze až bude třeba či kam se jít najíst. 

Zbytek volného odpoledne trávíme na pláži se studeným drinkem a až na večer kdy se ochladí jdeme ještě obhlédnout zdejší bazar a na vodní dýmku, kde opět jsme středem pozornosti. 

Dozvídáme se tak doporučení restaurace na jídlo i s odvozem a po jídle a hodinovém vykládání i odvoz zpět na hotel. 

Odpočinkový den tak byl vítána změna. 

Den 10. 30. 6

Řidič Ali na nás v 8 ráno čeká na recepci hotelu. Má nás provést po okolí, kde se nachází jak přírodní rezervace tak další zajímavá místa. 

Přírodní rezervace Noor připomíná takový český les, kde volně rostou lesní plody a místní sem jezdí za rekreaci či si třeba něco ugrilovat. Nepůsobí to tedy nějak extra mimořádně, když si ale člověk představí pustiny a pouště na mnohých místech v Íránu je tento les vlastně ráj. 

S Alim se pak zastavujeme také u místních rybníku, kam se zase dá vyrazit na loďky či rybařit a nakonec ještě jednou projíždíme bazarem v Mahmudabadu. Sháníme po týdnu íránskou simkartu a měníme miliony rialů ve zlatnictví. Mezičas před odjezdem autobousu do Esfahanu dorovnáme opět na pláži a pak vyrazíme na nádraží, kde nám v buse, i přes rezervaci, tak tak najdou místa. V překladu to znamená, že Michal seděl na sedačce druhého řidiče, místo aby dostal pohodlné spací sedadlo a bohužel ani diskuze nám nebyla nic platná, ale aspoň jedeme. 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2021 Being the Wanderer

Theme by Anders Norén