Being the Wanderer

Travel the World

Putování Asií (9. díl) – spirituální zážitek v Mašhadu

Den 17. 7.7

Při cestě nočním vlakem z Teheránu do Mashadu se budíme až těsně před městem, není také divu po nočním hledání volného místa na spaní a usínání kolem 2 hodiny. 

Vystupujeme však celkem vyspali a míříme hned na nalezený hostel abychom tam zase nechali zavazadla. Aram hostel se jevil jako nejlevnější dohledatelný online, při příchodu však začal další zážitek tak typicky pro tento svět. 

Cena je o dolar na osobu vyšší než online, ale jsou hodně rádi, že jsme si to nerezervovali, jelikož by museli platit provizi. Pak že snídaně je za další dolar i když jinde je uvedena v ceně. Na tom se nakonec dohodneme… Přichází na placení a my bychom rádi platili v rialech. Obratem nám říká částku, kterou jsme za dolar nikdy nikde nesehnali a dokládá to webem který nejspíš pozoruje černý trh. Hodláme se tedy otočit a odejít, protože tolik “změn” je na nás už příliš. Druhá strana hned obrací a že je vše ok… Prostě klasicky to zkoušejí neustále 🙂

Dáváme relax a po chvíli vyrazíme do centra. 

Mašhad je nejvíce nábožensky založené město v Íránu, jelikož zde stojí Holy Shrine, místo posledního odpočinku 8. Imáma Rezy, což je ve skutečnosti obří komplex mešit který pojme až 70 tisíc lidí. 

I když jde o striktně muslimský svatostánek doufáme že budeme moci aspoň nahlédnout. Po několika minutách vybavování s místními bezpečnostními pracovníky k nám přichází náš “průvodce”. Bere nás skrz 3 kontroly, kde odevzdáváme foťák apod a kontroluji nás oděv. Vcházíme do mešity v ten nejlepší čas, těsně před večerní modlitbou a tak se mešity i nádvoří začínají rychle plnit. Dostáváme základní informace o tomto náboženském místě načež následuje prosba zda můžeme počkat nenápadně v rohu nádvoří než se také pomodli. Samozřejmě souhlasíme. 

Čekáme v rožku nádvoří zatímco cca 5-7 tisíc lidí se pouští na nádvoří před mešitou do společné modlitby. Pozorovat něco takového je neuvěřitelný zážitek. Dozvídáme se následně, že se zde běžné potká 25-30 tisíc lidi u modlitby každý den, ve svátky dokonce 70 tisíc. Děkujeme našemu průvodci za péči a hlavně za možnost byt přítomni pro něčem takovém jelikož se to nedá určitě označit za běžné. 

Po cestě na ubytování lovíme drobnou večeři a stále vstřebávame zážitky. 

Den 18 8.7

Náš pobyt v Mashadu si zpestřujeme troškou byrokracie, když na nás zde čekají transitní víza do Turkmenistánu. 

Nemůžeme se tak hnout dal dokud je nedostaneme. Ambasáda v Mashadu však jako jedna z mála celkem funguje, na 10 hodin doneseme pasy a zvací dopis, který jsme sehnali už z Čech po 2 měsících dopisování si s vídeňskou ambasádou, zaplatíme a ve 12 si máme přijít pro víza. 

V mezičase si dojdeme obejít místní markety, dojdeme zase až do centra k Holy Shrine a zpět na ambasádu, kde už na nás čekají pasy. Teď už můžeme v klidu přes velký bazar dojít na ubytování kde máme odložené batohy a vyrazit na nádraží odkud nás vlak odveze až na hranice. 

Snažíme se nějak vycházet s penězi at zbytečně nevýhodné neměníme na hranicích a doufáme že ubytování nebude dražší než 2 miliony (350 Kč) protože jinak pracně platíme část v dolarech nebo se musíme hnát někam vyměnit. 

Cena je nakonec podstatně nižší a tak i s colou a nealko pivem nám zbývá dost rialů a budeme tak řešit opačný problém 😃

Next Post

Leave a Reply

© 2021 Being the Wanderer

Theme by Anders Norén